Revealing the Surface Pattern of Medieval Pattern Welded Iron Objects – Etching Tests Conducted on Reconstructed Composites

Adam Thiele, Jiří Hošek, Márk Hazamza, Béla Török

Archeologia technica, č. 25 (2014)
Strany: 18–24
Jazyk: angličtina
Typ příspěvku: vědecký článek
DOI: n/a

Abstrakt:
Svářkové damaskování je technika zahrnující výrobu a aplikaci laminovaných kompozitů, na jejichž leštěném (broušeném) a leptaném povrchu se objevuje kresba pravidelného vzorování. Jde o techniku užívanou prokazatelně v době od 2. do 14. století n. l. při výrobě honosných mečů, saxů, skramasaxů, nožů a hrotů kopí. Přestože svářkové damaskování vychází z techniky vzájemného paketování železa a oceli, cíleného povrchové vzorování bylo nejpozději od 2. století n. l. dosahováno pomocí kompozitů, jejichž základním prvkem bylo železo se zvýšenými obsahy fosforu (fosforové železo). Čitelnost vzoru damaskovaného povrchu bývá významně umocňována leptáním, lze proto předpokládat, že historické damaskované předměty byly nějakým způsobem leptány. Otázkou zůstává, kterou kombinací materiálů a jakými parametry leptání bylo možné dosáhnout nejvíce kontrastní a viditelné kresby (vzorování). Další důležitou otázkou je, jak dnes může archeometalurg a/nebo konzervátor-restaurátor zviditelnit dochované damaskové elementy v archeologických předmětech bez rizika chybné interpretace a destabilizace sledovaného předmětu. Při pokusu nalézt na dané otázky odpověď byly experimentálně připravené damaskové kompozity kombinující fosforové železo, prosté svářkové železo a ocel broušeny a za různých podmínek leptány šesti různými kyselinami, dostupnými v době od 2. do 14. století n.l. Experiment prokázal, že nejlépe viditelné vzorování se objevuje u kompozitů kombinujících fosforové železo a popuštěnou ocel, leptaných 20% kyselinou chlorovodíkovou. Je-li toho třeba, při průzkumu archeologických předmětů se zdá být nejvýhodnější užití slabého (2%) roztoku kyseliny dusičné mající pokojovou (18 až 24°C) nebo vysokou teplotu (kolem 70°C).