Program konference Archeologia technica 44 (2026)

Úvodní slovo organizátorů

Příspěvek představuje nejnovější poznatky o středověké železářské produkci v okolí dnešních obcí Jabloňany a Obora. Doklady výroby železa byly v této oblasti zaznamenány již v rámci minulého století. Vzhledem k dosud útržkovitému stavu poznání byl na lokalitě nově aplikován multidisciplinární metodický přístup kombinující geofyzikální průzkumu, povrchové sběry, radiokarbonové datování a archeometrické analýzy (pXRF), který umožnil detailnější poznání charakteru místní železářské produkce.

Dokladů raně středověkého hutnictví ve střední části Moravského krasu v posledních letech významně přibývá. Desítky nově identifikovaných hutnických stanovišť, z nichž datování mnohých zůstává nejisté, vytvářejí tlak na jejich systematickou katalogizaci, popis a standardizovaný sběr dat umožňující jejich přesnější typologické i chronologické zařazení. Příspěvek představuje aktivity autorského týmu zaměřené zejména na zpřesnění lokalizace archeologických reliktů a jejich absolutní datování pomocí radiokarbonové metody. Na základě prvních výsledků jsou diskutovány možnosti a limity radiokarbonového datování reliktů raně středověkého železářství.

Wood was a critical resource in Early Medieval ironworking, providing the raw material for charcoal, the primary fuel required to reach the high temperatures necessary for smelting and smithing iron. Charcoal burning had a marked impact on the landscape, contributing to woodland management strategies such as coppicing, and in some regions leading to significant deforestation. These practices demonstrate that fuel procurement was not incidental but an integral and carefully organized component of iron production systems, linking metallurgy directly to environmental and economic frameworks in the Early Medieval period. This presentation highlights the importance of studying archaeological charcoal – and, most importantly, its contexts – through selected case studies from Bavaria (Germany) and Moravia (Czech Republic), emphasizing its value for reconstructing fuel selection, woodland management, and the organization of Early Medieval ironworking systems.

Občerstvení účastníků semináře.

Rýžoviště jsou rozdělena podle pozice vůči vodnímu toku (řečiště – niva – vyšší terasy a svahoviny) a způsobu těžby. U jednotlivých typů rýžovišť jsou uvedeny jejich typické znaky podle nichž je lze identifikovat.

Rozpačitě vyhlížený milník ostravsko-karvinského revíru byl naplněn – těžba uhlí 4. února 2026 definitivně skončila. Horníci, bývali i současní, zatlačili slzy, městem prošel uniformovaný průvod a sdělovací prostředky téměř jednohlasně svým čtenářům oznámily dějinný zlom. Nastartovala další fáze útlumu těžby – fyzická likvidace důlních děl. Jakkoli tento moment mohl v dějinách vypadat klíčově, byl už jen symbolem. Klíčové byly předchozí roky a měsíce, ve kterých se o útlumu těžby rozhodlo, a kdy se začal konec těžby technicky připravovat. Toto období bylo zásadní i pro sféru památkovou a muzejní, na které ve stále se krátícím čase leželo břímě otázky, co se z 250 let dlouhé průmyslové tradice regionu podaří zachovat a co nevyhnutelně zmizí v dějinách. Příspěvek představí výsledky dvouleté systematické práce na evidenci a dokumentaci důlních strojů, potenciální možnosti jejich zachování i limity, které se na této cestě nachází. Lze to vůbec? A je to v našich silách?

Příspěvek prezentuje výsledky neformálního interdisciplinárního projektu, věnovaného „poslednímu brdskému uhlíři“ Janu Matěji Mráčkovi (1878–1953) ze Strašic. V rámci výzkumu byla jednak archeologicky zdokumentována Mráčkem užívaná uhlířská plošina a část jejího zázemí a nalezeny některé unikátní situace (zejm. pozůstatky dočasného obydlí vč. otopného zařízení), jednak realizován historický a etnologický výzkum zaměřený na široké spektrum písemných, ikonografických a ústních pramenů k životu Jana Matěje Mráčka a výrobě dřevěného uhlí na Strašicku ve 20. století. Prozatím se ukazuje, že za příznivé – ale pro kontexty 19. a 20. století nikoliv nepravděpodobné – shody okolností lze výrobu dřevěného uhlí v její nejmladší až zánikové fázi, studovat významně efektivněji kombinací různých oborových přístupů než jen pouhou nedestruktivní dokumentací, příp. vzorkováním nebo exkavací samotných uhlířských plošin. Příspěvek tak směřuje jednak k prezentaci některých zajímavých zjištění o materiální kultuře a každodennosti života uhlíře ve 20. století, jednak upozorňuje na metodologické důsledky důsledného uplatnění interdisciplinarity, které mohou vyústit i v nový koncept budoucích terénních výzkumů uhlířských pracovišť.

V auguste roku 2024 pracovníci AB archeo, s. r. o. odkryli na parcele č. 535/3, ležiacej medzi seminárom sv. Štefana a synagógou, na Halenárskej ulici v Trnave, pyrotechnický objekt, ktorý sme neskôr identifikovali ako stredovekú tehliarsku pec na výrobu strešnej krytiny. Podarilo sa tu odkryť časť základov veľmi špecifickej tehliarskej pece s dvoma kúreniskovými kanálmi. Zásyp objektu obsahoval zväčša stavebnú keramiku, z ktorej veľkú časť predstavovala plochá pálená strešná krytina. Zvyšok tvorili tehly zo spadnutej konštrukcie pece a malé množstvo črepov kuchynskej keramiky. Objekt sme na základe nálezov datovali do 14. – 15. storočia.

Soubory nádob nalezených v reliktech hrnčířských pecí umožnil detailní studium technologických znaků spojených s formováním keramiky v období 1250–1400. Výzkum byl doplněn poznatky experimentální archeologie a etnografie, zejména o paralely z balkánského poloostrova. Na základě těchto dat bylo definováno několik variant profilujícího obtáčení, při němž byla těla nádob nadále stavěna z válků, avšak lišil se způsob využití rotační kinetické energie otočné desky či hrnčířského kruhu. Cílem je přispět k přesnějšímu pochopení technologických postupů středověké keramické produkce nejen ve sledovaném regionu.

Občerstvení účastníků semináře.

V roce 1989 byla v základech pozdně románské věže kostela sv. Ducha v Telči mj. objevena stavební zápalná obětina z druhé čtvrtiny 13. století. Ačkoli jí byla v minulosti již věnována pozornost, následující práce se jí snaží hlouběji porozumět a porovnat s obětinami z jiných lokalit České republiky stejné epochy a zároveň se znovu zamýšlí nad interpretací jednotlivých prvků v ní obsažených. Obětní nádoba byla rovněž experimentálně vyrobena, a především se ověřila možnost jejího záměrného poškození. Podle publikovaných dat byly rovněž sesbírány rostlinné a masité prvky včetně stavebních hmot a artefaktu a vytvořena jejich vizualizace, dokládající rozmanitost obětiny, nesoucí v sobě dnes již převážně skryté významy.

n/a

Příspěvek představí rekonstrukci jedné z nejstarších textilních manufaktur v Brně, odkryté při záchranném archeologickém výzkumu v areálu bývalé Vlněny. Pozůstatky Biegmannovy manufaktury, zachycené pod mladší tovární zástavbou, umožnily sledovat proměnu původních usedlostí v raně industriální výrobní areál. Vzhledem k torzovitému dochování písemných i plánových pramenů byla rekonstrukce založena na propojení archeologických situací, historických plánů, map a stavebněhistorické interpretace. Výsledkem je 3D model, který otevírá nové možnosti analýzy, vizualizace a prezentace zaniklé průmyslové architektury. Příspěvek ukazuje, jak lze digitální rekonstrukci využít jako plnohodnotný nástroj archeologického poznání i popularizace industriálního dědictví.

V rámci semináře proběhne komentovaná prohlídka výstavy Evropský meč – symbolika, výroba a vývoj mečů napříč staletími, provede nás autor replik mečů tvořících základ výstavy – Patrick Bárta.